Události posledního půlroku mají dosti úděsnou gradaci, přesně opačnou, než jakou by si člověk prozápadního smýšlení přál. Nejprve za
relativního nezájmu českých intelektuálních elit proběhly parlamentní volby, po nichž se
demokratickou cestou demokratické
strany octly ve výrazné menšině.
Nadějí na odbočení z návratu k "východnímu blahobytu" měla
být volba prezidenta jako Mesiáše, který zemi vrátí na cestu, o které naivní
sametoví revolucionáři snili v roce
1989. Mesiáš zůstal pod Hradem, protože lid si nepřeje v
čele státu mít někoho, kdo bude stranit všem. Lid chce zničit každého, kdo s
ním nechce jít v jednom šiku.
Tvrzení, že odstavení demokratických je stmelilo a posílilo, asi dnes
málokdo uvěří. A ubohost
demokracie se potvrdila při
nedělní Demonstraci za svobodu a demokracii. Jen několik desítek lidí, většinou z venkova, přišlo bránit zemi před
dalším Vítězným únorem, ke kterému ji tlačí miliony Zemanových, Babišových a
Okamurových příznivců.
Jsme na
tom moc špatně. A tím, že si budeme lhát do kapsy, si moc nepomůžeme. Politici také moc nepomůžou, zvláště když
upřednostňují momentální osobní zájmy před demokratickou budoucností země. (jb)
Žádné komentáře:
Okomentovat