Home

Antonín Švehla: Když má sedlák, mají všichni.

Beno Berghammer (Big Ben): Sedlák nevyhodí nic, co by se mu mohlo hodit.

sobota 23. prosince 2017

Od roku 1918 české země užily více nesvobody než svobody

Ze stoleté existence Československa a České republiky jsme mohli svobodně volit své zástupce ve státních, regionálních a obecních orgánech jen 48 let, a to ještě ne celých, když odečteme Benešovo budování státu 1945 až 1948. 

Dvě totality, které se na nás podepsaly, nás evidentně ovlivnily víc než Masarykova demokracie i budování demokracie po roce 1989. Proto je demokracie dodnes u nás nepochopená a stále zpochybňovaná a výkon politiků někdy tak amatérský, až to vše rozzlobí i ty nejméně chápavé občany.

Stoupenci komunismu nejsou schopni srovnávání komunizmu a nacismu přijmout. Sami se považovali za nositele světlých zítřků lidstva. Pro ně nacismus představoval úhlavního nepřítele. Stalin a Hitler. V podstatě dva kohouti na jednom smetišti. Lišili se od sebe jen barvou peří.  Stačí se podívat na umění nacionálního socialismu a socialistického realismu, aby si člověk uvědomil estetické, ideologické a politické podobnosti obou režimů. 

Člověk nemusí být historik nebo politolog, aby neviděl, že komunistická totalita v Československu měla spoustu podob, ale společné pokrytecké náboženství, jímž byl marxismus-leninizmus a neustálé zdůrazňování potřeby boje s vnitřními a vnějšími nepřáteli. Příčinou toho, že se komunisté udrželi celých 40 let u moci byla vojenská disciplina v KSČ, která vycházela z discipliny v KSSS, jejíž pokyny musela KSČ plnit. A s ní celý stát. V tomto nebylo velkých rozdílů mezi vládou protektorátní a vládou komunistickou. Obě se musely podřizovat mocenskému dohledu. A obě mocnosti, jimž pražské vlády podléhaly, zakládaly svou moc na nepřehledných šicích policistů a vojáků. V tom s nimi malé české země soupeřit nemůžou.

Žádné komentáře:

Okomentovat