Proto se komunistický blok rozpadl a mnozí členové vládnoucí věrchušky se pustili do budování divokého kapitalismu mafiánského typu. Zbylé komunistické strany se pak zachovaly různě. Někde se přejmenovaly a zkusily hrát „demokratickou levici“, jenže se v budovaném systému nějak zdiskreditovaly a ztratily (Maďarsko, Polsko, Slovensko), jinde se postavily jako levá alternativa k zavedené levicové straně (Německo) a ještě jinde se spojily se samoděržavým velkokapitálem a klerikální mocí (Rusko).
U nás komunisté zůstali jako podivný pozůstatek normalizace, který si zachovává svou sílu díky tomu, že může celkem legitimně a přesvědčivě stavět proti sobě nejhorší stránky mafiánského kapitalismu, který sám je plodem normalizačního popření právního státu a občanské společnosti, a idealizovanou sociální rovnost v dobách, kdy tu komunisté ovládali úplně všechno kromě počasí.
A chudí, nuzní, ponížení? Pro české komunisty je potřeba zdůraznit viníka krize na Blízkém východě, kterým jsou samozřejmě USA, a zachránce, kterým je Putinovo Rusko, zatímco konkrétní potřeby trpících lidí nejsou tak podstatné. Starou levicovou agendu vzal komunistům papež František, který z Argentiny má reálnou zkušenost se starostí o chudé, nuzné, ponížené. Komunisté si naopak zvykli „starat se“ o občany pomocí vedoucí úlohy ve státě, zatímco reálné problémy občanů bylo třeba zakrýt pionýrskými šátky a mávátky.
Očekávat od komunistů, že by při hlásání ochrany chudých a utiskovaných doma i ve světě mysleli na uprchlíky, je nepředstavitelné. KSČM má vedle Tomia Okamury nejblíže k prezidentu Zemanovi. Proruská propaganda, nenávist k Západu a touha po násilí spojuje komunisty s fašistickými a nacionalistickými subjekty.
Žádné komentáře:
Okomentovat