V posledních
pětaosmdesáti letech se svět úžasně změnil, především za tu dobu na Zemi přibylo
skoro pět miliard lidí. Přírůstku obyvatelstva musí tedy v první řadě odpovídat
zvýšení výroby potravin, včetně zvětšení ploch polních plodin a zvýšení stavů
hospodářských zvířat. Pokud někde výroba potravin nestoupá podle přírůstku
obyvatelstva, musí vypuknout hlad, bída a nepokoje, anebo útěk do částí světa,
kde potravin je dostatek.
Na zvýšení počtu
obyvatelstva na světě od roku 1930 se české země podílely pouhými dvěma miliony
(20%). V Evropě přibylo za tu dobu 250 milionů lidí (48%), v Asii 3 miliardy
(300%), v Africe 880 milionů (700%), v Severní a Jižní Americe 750 milionů
(315%) a v Austrálii 13 milionů (23%).
Na minulost nelze
zapomínat, je důležitým podkladem pro současné vztahy mezi obyvatelstvem
jednotlivých států. Nedávno v jednom článku kdosi hodnotil svůj pobyt v Anglii
a konstatoval, že pro Angličany jsou lépe posuzováni lidé z bývalých britských
kolonií než lidé ze Střední Evropy. To jistě vyjadřuje i vztah ostatních
západních zemí vůči Středo- a Východoevropanům. Země dvanáctky EU (před rokem
1989) převážně byli, mimo Lucemburska, Řecka, Německa a Irska, před druhou
světovou válkou koloniální mocnosti, jimž podléhalo víc lidí v koloniích než ve
vlastních zemích. Kolonie se osvobodily, ale v zemích, které jim vládly, zůstal
pocit velikášství a nadřazenosti.
Na druhé straně je
odvěký pocit velikášství v Rusku. Rusko co do velikosti a počtu obyvatel je
dnes suverénně největší zemí Evropy a nikdy nebylo podstatné, jestli v jeho
čele byl car, generální tajemník nebo prezident. S menšími zeměmi podvědomě
jednali z pozice síly. Jak řekl Brežněv v roce 1968: "Tu zemi jsme
osvobodili, tak se jí nikdy nevzdáme."
Uprostřed mezi
velikášstvím západním a východním se nachází velikášství české, které doposud
vychází z legend o hrdinství a vítězné pravdě husitských vrahů a žhářů, jak je
při napodobování zahraničních revolucí v 19.století vymysleli národní
obrozenci. Pocit křivdy na českém národu a hledání vnějších i vnitřních
nepřátel pak opečovával superpopulista Masaryk i jeho komunističtí a
postkomunističtí následníci od Gottwalda a Beneše až po Sládka, Klause,
Zahradila, Macha a Okamuru. Zásluhou těchto "výtečníků" se národ český trvale
chová jako Chytrá horákyně, ani vlevo ani vpravo, hlavně tam, odkud plynou
nějaké hmatatelné výhody. Problémem je, že vysněné a omílané hrdinství, husitské nebo jiné,
národu není souzeno, jak nyní dosvědčují průzkumy o ochotě bránit zemi se zbraní v
ruce. To se týká i policie, která se tak ráda předvádí zásahy proti divákům,
nikoli proti agresivním demonstrantům a pomatencům.
Je pravdou, že na
stavu české společnosti se mimo některých politiků podílejí hlavně
"neúplatní" novináři, kteří v honbě za bulvárními senzacemi dávají na
první stránky obrázky a vyjádření extrémistů. Prodejnost takových zpráv jim
zaručuje vysokou odměnu. O to, jak "objektivní" zprávy ovlivní
veřejnost je nemusí zajímat. My - a oni. My dobří potomci husitů, oni zlí
potomci křižáků. Pokud rozdělování lidí, "vyčůranost" a nenávist ke všemu ze zahraničí
bude legálně provozována, nemůže nikdo čekat, že bude ČR někde brána vážně, na
Západě nebo na Východě (J. Krž, 6.7.2015).
Žádné komentáře:
Okomentovat