Jedna mapa Evropy
ukazuje, jak je který region EU bohatý. Žlutá barva označuje chudé regiony,
zelená průměrné a modrá bohaté, které produkují až 125 procent průměrného HDP v
EU,
Výsledek vypadá,
jako že kdosi vzal široký štětec namočený do purpurové barvy, začal u
Florencie, protáhl ho Alpami, západním Německem a Nizozemí, kolem Dánska mu
trochu došla barva, ale pak vybarvil purpurově většinu Skandinávie.
Životní styl těchto
purpurových regionů je to, na co Evropa aspirovala, když nejprve přijala
společný trh a pak euro. Projekt funguje tak, že tento projekt elitního
ústředního bloku bohatých regionů se má stát ideologií EU, evropskou kulturou,
jíž všichni ostatní mají respektovat a řídit se jí. Bohaté regiony si prostě
chtěly přivlastnit právo na rozhodování o životní úrovni v regionech ostatních.
Slovo solidarita, které mělo stát u
základů evropské federace se jaksi stalo nežádoucím. EU prý potřebuje bohaté a
chudé regiony.
Bruselské panstvo je
ovšem odříznuté od dění v ulicích. Už krize v eurozóně jako první začala ničit
představy několikarychlostní EU. Nynější vlna odporu proti islámskému terorismu
nutí vznést otázku, co to vlastně měla být ta společná evropská kultura, ze
které se všichni mají radovat. Politika rozdílného utahování opasků sice
nakreslila na mapě Evropy horizontální čáry, přes které solidarita neplyne, ale
skutečnost je jiná, život Evropanů neplyne podle bruselských vizí o evropské
kultuře. Nezaměstnanost v Německu tento týden dosáhla rekordního minima 6,5
procent, kdežto nezaměstnanost mladých lidí v Itálii - i v té purpurové zóně -
dosahuje 43 procenta. Jestliže vyvraždění redakce časopisu Charlie Hebdo mělo
za cíl vyvolat v Evropě kulturní válku, nemohlo to být lépe načasováno. (Jiří Krž, 12.1.2015)
Žádné komentáře:
Okomentovat