Vláda ČR předložila návrh ústavního zákona o referendu. Příznivci tohoto
nesmyslu jásají blahem.
V 1. článku se
vylučuje, že by se referendem podle něj mohlo hlasovat o souhlasu se smlouvou
podle článku 10a Ústavy, kterou se některé pravomoci orgánů ČR přenášejí na
mezinárodní organizaci nebo instituci.
V článku 2 se uvádí,
že v referendu lze rozhodnout o zásadních věcech vnitřní nebo zahraniční
politiky státu, a následuje dlouhý výčet věcí, o nichž referendem rozhodnout
nelze.
Článek 3
stanoví požadavek jednoznačnosti otázky v referendu –
musí umožňovat odpověď biblickým ano, ano, ne, ne; zároveň
se umožňuje položit v jednom referendu po jedné otázce k více různým věcem.
Článek 4 umožňuje
podat návrh na vyhlášení referenda každému plnoletému občanovi nebo jejich
skupině, podpoří-li jejich návrh petice podepsaná nejméně 250 tisíci plnoletými občany.
Článek 5 pak zakotvuje
předběžný přezkum ústavnosti konání referenda Ústavním soudem.
A článek
6 načasování samotného vyhlášení referenda prezidentem republiky. V referendu
mohou hlasovat všichni plnoletí občané a jeho výsledek je závazný, „pokud nadpoloviční většina hlasujících občanů a
zároveň nejméně 25 procent všech občanů oprávněných v referendu hlasovat
odpověděla kladně, nebo záporně na otázku pro referendum“.
Články 9
a 10 pak stanovují „poločas
rozpadu“ závaznosti referenda. Pokud uspěje, zavazuje „vládu
a Parlament po dobu volebního období Poslanecké sněmovny,
v němž se referendum konalo, nejméně však po dobu tří let ode dne konání
referenda“. Nové referendum o téže věci se pak může konat „nejdříve po skončení volebního období
Poslanecké sněmovny, v němž se referendum konalo, a současně po uplynutí tří
let ode dne konání předchozího referenda“.
To vše by mělo
vstoupit v účinnost k Novému roku 2016.
Jak by referendum proběhlo a jaké
by byly jeho výsledky, lze si domyslet z výsledků všech voleb. Český volič volí
toho, koho mu doporučí media, nikoli toho, koho media pošpiní. A media doporučí
toho, kdo jim platí. (J. Krž,
16.12.1014)
Žádné komentáře:
Okomentovat