Člověk musí s hrůzou vzpomínat na tu dobu, kdy na nejdůležitějších
židlích v zemi usedli amatéři z řad disidentů a z prognostického ústavu. Nejen
oni. Tito „pseudoodborníci“
velkoryse teplými lukrativními křesly okamžitě odměnili svoje
známé a příbuzné. Nejdřív však se musela křesla uvolnit. Spolu
"polidruky", kteří byli v každé instituci, museli odejít
profesionálové, odborníci, jejichž proviněním většinou bylo, že v minulém
režimu se snažili uživit, tak jak bylo obvyklé, a dělat, co dovedli.
Není třeba zrovna připomínat Báru s nárazníky, co
proháněla koloběžku po Hradě, stačí vzpomenout Jana R. jako mistra vnitra. "Odborník nad odborníky." Pokud zkušení policisté a kriminalisté nebyli z vedoucích míst vyhozeni, odešli sami. A
výsledky se dostavily! Nástup mafií všeho druhu, nárůst trestné činnosti z 166
595 trestných činů v roce 1988 na 450 265 trestných činů již v roce 1992 (!!!)
a snížení procenta objasněnosti trestných činů víc než o polovinu, rozmach
organizovaného zločinu, organizované hospodářské kriminality, subvenčních
podvodů, podvodných konkurzních řízení, pozemkových podvodů, bankovních
podvodů, nelegálního obchodu se zbraněmi a výbušninami, nelegálního obchodu s
drogami všeho druhu, organizované krádeže motorových vozidel, vydírání poplatků
za fiktivní ochranu, korupce a praní špinavých peněz a další, zcela nové formy
organizované trestné činnosti.
Obdobně
zdecimována byla i naše armáda, která do té doby na požadované úrovni
vychovávala všechny služby schopné mladíky v opravdové muže, kteří v ní, byť do
té doby „mamánci“, stávali se opravdovými muži, kteří se museli umět postarat
sami o sebe. A ač na vojnu většinou nadávali, všichni později uznali, že jim
vojna prospěla.
Velkou ránu dostala naše armáda likvidací
zcela funkční vojenské techniky, jejím rozprodejem komukoliv za cenu železného
šrotu, včetně v té době špičkových obrněných transportérů OT-64 SKOT,
zakonzervované a proto naprosto nové techniky, nákladních automobilů V3S a
Tatra, statisíců samopalů vz. 58, které byly údajně určeny ke znehodnocení a
celé haldy se jich válely v naprosto nezabezpečených objektech řady soukromých
firem a mohl si je tehdy zakoupit takřka každý, včetně vojenského střeliva ráže
7,62 a dodnes o držitelích těchto nebezpečných a přesných samopalů není žádný
přehled.
Korunu všemu nasadilo rozhodnutí nějakého, zcela jistě v USA
vyškoleného rychlokvašeného generála, který za podpory tehdejších „umělců“ z ministerstva obrany nařídil, že se
řada vojenských objektů, včetně vojenských muničních skladů prodá, či alespoň
pronajme soukromým firmám a „opepřil“
to tím, že ani vojenské muniční sklady, kde jsou tisíce tun dělostřeleckých
granátů, leteckých pum a dalších výbušnin, již nebude profesionální armáda
hlídat, neboť by to její profesionální vojáky odvádělo od toho pravého výcviku
a navrhl, aby tyto, do té doby
perfektně střežené muniční sklady, hlídaly jaké-si bezpečnostní agentury,
většinou však účelově zřízené již dříve vyhozenými důstojníky z povolání, kteří si z toho udělali značně výnosné podnikání pro sebe a své
blízké.
V řadě těchto objektů
pronajatých soukromým firmám byly v naprostém rozporu se všemi bezpečnostními
opatřeními takřka „na koleně“
demontovány granáty, ruční protitankové střely, velkorážné náboje do kulometů
KPVT a dalších, dělostřelecké granáty i letecké pumy s cílem vybrat z nich
střelný prach a použít ho k výrobě nábojů pro civilní potřebu, byť jde o
složení pro civilní účely naprosto nevhodné.
Mimo
to, že ani přes všechny evidence, nikdo nikdy nespočítá, kolik bylo střelného
prachu, trhanin, granátů a nábojů odcizeno a ani se neví, kdo je má dnes v
držení, neboť soukromé firmy si k těmto pracím najímaly naprosto neprověřené
dobrodruhy a amatéry, vidíme i takové excesy, jako byl nedávný výbuch
vojenského muničního skladu ve Vrběticích na Zlínsku.
Žádné komentáře:
Okomentovat