Když
jsem se zase chystal psát o cenách v restauracích, narazil jsem na článek, že
ministr zemědělství Toman doporučuje rozorávat louky. Hned mě to potěšilo, že
bude posíleno tradiční zemědělství a české potraviny budou více v regálech
obchodů.
Brzy
jsem si uvědomil, že je to jinak. Výzva ministrova je určená velkopodnikům, aby
na zoraných loukách pěstovaly řepku, kukuřici a pšenici na výrobu biopaliv. A
to je pro mne zklamání. Takový odborník, co kašle na zásobování potravinami, tedy řídil Potravinářskou komoru a řídí
teď celé zemědělství.
Ono
rádoby odborníků je mnoho, ale zveřejněny jsou názory jen některých. Třeba
takový Špidla, co jako komisař seděl dlouhá léta v Bruselu a bral za to
několika set tisícový plat měsíční. Tento archeolog vykopává takové nápady,
jako že je třeba omezit topení uhlím, dřívím i plynem a ohřívat se jen
elektřinou z bioplynu a z větru. V zásuvce bude jen jedna elektřina. Ta drahá,
samozřejmě. Kdo to pozná, jestli je to skutečná ekologická elektřina, nebo elektřina z uhlí, a prodaná jako čistá? Neřekne Špidla, kde pak na to brát? Pro
Špidlu 15 až 20 tisíc měsíčně za teplo jistě není problém. Prý lidé nebudou
muset shánět palivo.
Zákaz
kouření v restauracích a hospodách se mě jako bývalého kuřáka netýká. U vás už
je to promlčené, řekl mi doktor. Přestal jsem kouřit už dávno, když to přestal
být požitek a začala být jakási povinnost. V takovém roce 1958 sice byly směšné
ceny cigaret, ale šlo to do peněz skoro jako dnes. Ten požitek z kouření
tenkrát asi byl kvůli tomu, že nebyly cigarety s filtrem. Aby bylo možné
dokouřit ten dehet až do konce - ušetřit - používaly se špičky.
Tehdy
byly cigarety v krabičkách z neleského papíru, 10 cigaret v jedné, jen Májky
byly baleny po dvaceti a stály 3,60 Kč. A bulharské Marici byly po dvaceti. To
byly u nás asi jedny z prvních cigaret s filtrem, pokud ne úplně první. A
bulharské krabičky později byly obalené celofánem. Některé Marici byly bez
filtru. Stály 4,40 Kčs. Partyzánky za 1,60 Kčs byly oblíbené mezi učni, vojáky
a dělníky, někteří jich při práci dokázali "vypálit" 100 a více. Mezi
studenty převládaly Lípy za 2 koruny - a vydržela krabička i několik dní.
Úředníci a učitelé rádi kouřili Globusky za 2,20 Kčs, důstojníci Letky za 2,10
Kčs. Poslední dva typy byly silnější cigarety, dobře napěchovaní, naopak
Partyzánky byly slabší nepříliš plné. Stejně tak Májky, a ty byly navíc o něco
kratší. Na Slovensku, kde se pěstoval tabák, se prodávaly Tatranky za 1,40 Kčs
a Detvy za 1,- Kčs. Dovážely se některé cigarety z Bulharska, Rumunska a
Albánie. Americké cigarety se neprodávaly, to byla tuzexová vzácnost.
Cigareta
tenkrát nebyla zdravotní hrozbou. Jen některým lidem vadil zápach. Byla to
jedna z vizitek pracujícího člověka. Ženy kouřily minimálně. Když už, tak ve
vykřičených vinárnách nebo někde tajně, nikdy ne na ulici. Na veřejnosti bylo s
cigaretou vidět snad jen dámy ve střelnicích.
Žádné komentáře:
Okomentovat